Proklínám vás
Proklínám vás navždy, lidé,
moje smrt je pro vás dobro.
Jsou vaše legendy lživé,
trháme v nich vaše hrdlo.
Kdo však z vás udělal pány,
kteří řídí celý svět?
Bohové byli vždy s námi,
však to nejde vrátit zpět.
A proto teď zabíjíme,
chceme všechno napravit.
Ve slitování nevěříme,
nejde to už zastavit.
Teď jsme temní vlkodlaci,
nelovíte už vy nás.
Dáme si s vámi tu práci,
roztrháme my teď vás.
Přeběhl jsem
Přeběhl jsem k nepříteli,
zradil naše bojovníky.
Pořád mi to nevěřili,
že je můžu takhle zradit.
Teď však znám jen utrpení.
Nepřijali mě ti druzí,
nevezmou mě zpátky věrní.
Neměl jsem tak podle zradit.
Proto bratři, soukmenovci,
nesmíte být jak já slabí,
bojujte vždy jako vlci,
nesmíte vy sebe zradit.
Není dobro pro nás přeci,
takto nám to předurčili.
Jsme prokletí vlkodlaci,
kteří nesmí více zradit.
Řekněte mi
Řekněte mi, zda mám šanci,
aby mě někdo miloval
nebo mám žít jako psanci,
na které osud zlo povolal.
Řekněte mi, jak jen mám dokázati,
že i když jsem jiný, mám vás rád.
Nemůžete mě napřed odsouditi,
přeci mě musíte nejdřív znát.
Řekněte mi, za co to prokletí,
vždyť já jsem vám přeci neublížil.
Chybí mi moc jedno objetí,
už bych vám cestu víc nezkřížil.
Řekněte mi, prosím vás ,podle pravdy,
zda smysl má ještě na štěstí čekat
nebo zda vlkodlak sám má být navždy
a bez lásky ve hvozdu pomalu zmírat.
Ptáte se, proč černé šaty mám?
Protože mé vlasy černé jsou.
Ptáte se, proč černé vlasy mám?
Protože černou mám vlčí srst hustou.
Ptáte se, proč černou duši mám?
Protože černé vzpomínky tíží.
Ptáte se, proč černé vzpomínky mám?
Protože černé smrti se blíží.
A až se mě na černou doptáte,
utečte dřív, nežli poznáte,
jaké mé drápy černé jsou
a brání vždy zuřivě mou černou.
Hej bratře
Hej bratře dlaku, je to potíž,
nevěří v tebe ani ve mě.
Přitom to my jsme Matce nejblíž,
sloužíme jenom jí a stále věrně.
Ty jsi žil s rysy ukrytý v lesích,
já s bratry vlky ještě dál.
Teď se však touláme v uřvaných nocích.
Ať se vše vrátí, moc bych si přál.
Utíkáš přede mnou, ty se mě bojíš?
Ach, už neznáš umění proměny.
Myslel jsem, že se se mnou dnes spojíš,
potáhnem spolu lidskými zeměmi.
Máš však pravdu, je to jen sen,
navrátit násilím vše tak, jak bylo.
Teď už nám zbývá modlit se jen,
aby nás lidstvo nevybilo.
Obdivuji vaše města, lidé,
však vrhají na zemi moc velký stín.
Obdivuji vaše pole, lidé,
však kvůli nim lesy nevidím.
Obdivuji vaše cesty, lidé,
však jsou pro mé bratry neštěstím.
Obdivuji vaše stroje, lidé,
však zpěv ptáků pro ně neslyším.
Obdivuji vaši víru, lidé,
však nemá v. nich vlkodlak žádného místa.
Dokud však láska ve vás žije,
budu vás bránit dozajista